Příběh

Rád bych abychom si to užili oba

Praha

Ne, dneska žádná rychlost. Dneska prostě jenom v klidu.

Už neběžím za osobákem. Snažím se najít rovnováhu, aby si ten běh užil on i já. Protože když ho to nebaví, tak to vlastně ztrácí smysl.

Zastavíme na svačinu. Na pití. Pozorujeme ptáky, psy, stromy nebo cokoli, co ho zrovna zaujme. Někdy víc stojíme než běžíme. A víš co? To je úplně v pořádku.

Tyhle běhy nejsou o tempu. Jsou o společně stráveném čase.

Čím je starší, tím je to náročnější. Chce víc objevovat, všechno zkoumat a každá vyjížďka je jiná. Ale víš co? Nějakou cestu si vždycky najdeme.

Protože na konci dne nezáleží na tom, jak rychle jsme běželi. Záleží na tom, že jsme spolu zažili další malé dobrodružství. A třeba si jednou vzpomene, že táta si na něj vždycky našel čas.